Poznávání krás moravy a Duhový Most,
28. 4. 2006 — 1. 5. 2006

V pátek po práci se v osazenstvu - Alenka, Zuzka, Martin, Zdeňka, Věrka, Karel, Jitka a já vydáváme na dlouhou cestu přes celou naší republiku až k nám na chatu do Milotic nad Opavou. Cesta byla přímo příšerná. Dálnice šíleně zacpané a všude samá havárka a kolona. Místo plánovaných 5 - 6 hodin jsme jeli 9 hodin (dokonce i vlakem bychom tam byli rychleji). Cestou jsme udělali jen zastávky na zvládnutí základních potřeb (WC a občerstvení). Na chatu jsme přijížděli už za tmy.
Po přivítání pejskem, rodiči i dědečkem jsem všem šla ukázat, kde budou spát. Odnesli jsme si věci a trošku vybalili a po chvilce jsme se už dole ládovali (teda hlavně já) dobrůtkama, které mamka s taťkou nachystali. Pak jsme ještě řešili, jak a kdy pojede na Duhový Most a kolem půlnoci šli spát.
Ráno jsme vstávali o čtvrt na šest (Věrka, Jíťa, a já) - já téměř polomrtvá, posnídali jsme a autem opět vyrazili na cestu. Jeli jsme přes Horní Benešov, Opavu, Hradec nad Moravicí, Odry, Hranice až do Rajnochovic. Poblíž naší konečné stanice jsem zavolala Akelovi, ktery mi řekl, že jsme úplně blbě a že jsme měli jet do Rajnochovic - Košovy. Po tom, co nás polil studený pot, jsme na mapě začali pátrat, kde to vůbec je, ale naštěstí to jen Akéla popletl a my jsme pouze přijeli od jinud než on čekal.
Pořád jen pršelo. Když jsme vystoupili z auta do rozbahněné louky a pořád jen šíleně pršelo, nebylo to zrovna moc příjemné, ale nedalo se nic dělat. Hledali jsme chatku č. 5, kde mělo probíhat jednání Malé Duhy. Protože jsme neviděli žádné známé tváře, zamířili jsme do největší budovy, kde už jsme potkali Flíka, který nám řekl, že v chatce č. 5 určitě setkání nebude, protože se tam spí. Posléze jsme se přivítali i s dalšími (Akélou, Bossem, Petrem, Martinem a dalšíma).
Jednání Malé Duhy pak probíhalo v jiné chatce. Jednání se zúčastnila většina z řad MD a také tam s námi byla Jíťa, Věrka a prezident Duhy Petr Páta. Museli jsme vše vyřešit rychle a jasně, abychom se mohli zúčastnit setkání dužin, které bylo v plánu už od desíti hodin. Na setkání dužin se řešili různé problémy, které jednotlivé dužiny i Duha samotná má, ale k žádnému velkému závěru se opět nedošlo.
Protože pořád nepřestávalo pršet na jednání Velké Duhy jsme se přemístili do nedalekého hotýlku. Většina dužin poslala svého delegáta. Celý program a usnesení z Velké Duhy můžete nalézt na webových stránkách Duhy (www.duha.cz). Jednání bylo dlouhé - teď už ani nevím, ale asi do osmi do večera. Pak jsme zase jeli zpět na naši chatu (cestou jsme se zastavili spáchat hygienu v Krnově u našich v bytě).
Na chatě nás čekali naši výletníci, kteří v nepříznivém počasí podnikli výlety - navštívili Raduň, Opavu, Kravaře, Hradec nad Moravicí a další přilehlé obce.
Opět kolem půlnoci jsme šli spát.

Je neděle šest hodin ráno a já už opět nemůžu spát. Přemýšlím nad celým včerejším jednáním Duhy. Protože pořád nemůžu znovu usnout, v sedm hodin vstávám a jdu vybrat kamínka a zatopit, aby ostatní vstávali krásně do teploučka. Totiž i když už je konec dubna, včera cestou z jednání místy padal s deštěm sníh.
Většina vstává okolo osmé hodiny, nasnídáme se a kolem deváté odjíždíme na výlet. Nejprve zavítáme do Bruntálu, kde většina navštívím místní zámek. Zajímavostí bylo, že na jednom obrazu viděli Karla :-) Po občerstvení ve skvělé cukrárně jsme vyrazili do Rýmařova do muzea. Bohužel bylo zavřené, a tak jsme pokračovali dál. Tentokrát jsme jeli do Rešova a odtud pěšky na Rešovské vodopády. Cesta tam ještě šla, sice to bylo z prudkého kopce po rozbahněném povrchu, ale ta cesta zpět. Každý opravdu dost funěl, teda z výjimkou naší Zdeničky, která si cestou ještě zpívala. Rešovské vodopády mě i tentokrát nezklamaly. Vzhledem k neustálému dešti to byl opravdu hezký pohled na proudem se valící vodu. Protože stezka vede přímo přes vodopády, byli jsme prozkoumat jen kousek cesty.
Po náročném výstupu k autu jsme se vydali na hrad Sovinec. Ale ještě předtím jsme zavítali do hospůdky u hradu. Měli jsme sice hlad, ale po zjištění cen, jsme si dali jen nápoj a šli na prohlídku, která tentokrát byla zpestřena "pohádkovým vyprávěním" a hraním.
Pak už jsme s radostí zamířili do pizzerie v Krnově, kde jsme si objednali 2 megapizzy (průměr 60 cm), rychle jsme ji spořádali a zamířili opět na chatu, kde nás čekala pořádná večeře.
Alenka, Zuzka a Martin hráli Osadníky a my ostatní jsme hráli kostky. Vítěze si už nepamatuju, ale určitě jsem to nebyla já. Opět v pozdních hodinách jsme zamířili do postýlek.

V pondělí ráno se mi podařilo spát už déle. Po snídani a balení jsme vyrazili na zpáteční cestu, při které jsme se stavili ještě na Svatém kopečku u Olomouce, ve Vyškově a ve Velkém Meziříčí. Přijeli jsme asi okolo sedmé večer a nevím, jak ostatní, ale já jsem byla ráda, že už jsem konečně z auta venku a doma.
Tak příště se budu čekat na další odvážné na absolvování takového výletu. Mějte se hezky nebo ještě lépe. Ahoj

Marťa Václavovičová