Pivovar a pivovarské muzeum,
24. 3. 2007

Dne 24. 3. 2007 byla Duha Kopretina (a s ní i její členové) na exkurzi pivovaru a v pivovarském muzeu v Plzni Na Parkáně. Sraz byl v 9:30 na Náměstí republiky v Plzni u radnice. Prvně se šlo do pivovarského muzea, kde nás v 10:00 přivítala sympatická mladá průvodkyně, se kterou jsme strávily celou prohlídku pivovarského muzea na téma „Zapomenutá řemesla“. Když jsme přišli do muzea velkými dřevěnými dveřmi, tak jsme chvíli čekali, až se odbaví skupina turistů, která se do muzea dostavila před námi a poté jsme dostali dřevěné destičky s tužkou, na které jsme psali a k tomu papíry s nápisem „Zapomenutá řemesla“. Na tomto papíru, který byl určen pro II. stupeň (přestože s námi byly i děti z I. stupně) byly zajímavé otázky a úkoly vždy na dané řemeslo. První řemeslo, o kterém jsme se bavili hned na začátku prohlídky, bylo „Povoznictví“.

Povozníci neboli „Formani“ zajišťovali tu dobu nákladní dopravu. Vůz nejčastěji táhly i 3 páry koní. Formani nebyli pouze zdatní povozníci, ale také kováři, protože když se rozbilo něco z jejich dostavníku, třeba takové kolo, které je z velké části železné, tak jej museli opravit. Součásti dostavníku: Kozlík, brzda, voznice… Pro zajímavost: Formani vozili ve svých botách příbor.

Další řemeslo, o kterém byla řeč bylo v muzejním podzemí a to „Ledařství“. Takový ledaři museli být silní a hlavně otužilí chlapy, protože v tomto podzemí nebylo opravdu teplo, a co potom někde na rybníku, kde led řezali. Proto jejich nejdůležitější pomůcky byly především silné rukavice a teplé boty s dřevěnou podrážkou, která nejlépe vodí teplo. Nářadí ledařů: Palice, putna, ledařská pila (pila měla z jedné strany držátko a z druhé strany závaží, aby se led lépe řezal). Pro zajímavost: Led se ve sklepě skladoval celý rok, pro ochlazování potravin a nápojů.

Další již třetí řemeslo bylo „Spilečnictví“. Spilka je část sklepa, kde pivo kvasilo v otevřených dřevěných kádích. Na spilce muselo být chladno a stálá teplota, která se zajišťovala ledem (VIZ „Ledařství“). Práci ve spilce zajišťovali sklepníci, kteří měli mimo jiné také na starost čištění sudů a kádí. Hlídali pivo při každém kvašení a přečerpávali čerstvě zkvašené pivo z dřevěných kádí do sudů. Sklepníci čistili sudy tím, že do nich vlezli (toto dělali spíše mladší sklepníci, protože neměli ještě pivní mozol).

Další už čtvrté řemeslo bylo „Šenkýřství“. Šenkýři a krčmáři byli dnešními hostinskými a výčepními. Prostory, které se nacházeli v měšťanských domech a ve kterých se čepovalo pivo se nazývali „šenky“. Středověký šenkýř rozléval pivo hostům velké konve, do níž byl nápoj stáčen přímo ze sudu ve sklepě. Zajímavost: Okolo jedenácté hodiny večer byla takzvaná „Policejní hodina“. To byla hodina, ve které všichni tehdejší obyvatelé města museli být doma a byl zákaz vycházek. Taktéž to platilo pro šenkýře. Pokud byl někdo v hostinci po jedenácté hodině večerní a zahlédla ho tam stráž, tak to byl nejen postih pro hosta hostince, ale také šenkýře, kterého mohli potrestat například zabavením některého nádobí, a to nebyla tenkrát levná záležitost. Tehdejší nádobí: Žejdlík, holba, pinty… Zajímavost: Formanské hospody stáli nejčastěji u cest. Formanská hospoda neobsahovala pouze hospodu, ale také stáj pro koně a noclehárnu pro formany. V čele stolu středověké šenky neseděli obyčejný obyvatelé města a pocestný, ale pouze představitelé města. Obyčejný prostý lid sedal v koutech místnosti, nebo také často na zemi.

Další řemeslo bylo „Sladovnictví“. Povolání sladovníka bylo ve středověku jedno z nejvážnějších profesí, protože slad se musí vyrábět velmi pečlivě, neboť při jeho špatné kvalitě je zkažena celá várka piva. Slad se připravoval z obilí ve sladovnách a sušil na hvozdu. Pomůcky sladovníků: Limpa, vydrovačka, hřabla…

Další řemeslo bylo „Cínařství a konvářství“. Cínaři vyráběli nádobí využívané především v domácnostech a hospodách (talíře, konvice, příbory + svícny a šperky). Cín je nerostná surovina těžená ze země. Je měkká a lesklá a proto se s ní cínařům dobře pracuje.

Další řemeslo je „Kovářství“. Kováři pracují s kovem. Tradičně vyráběli klepadla na dveře, truhlice, mříže, obruče na sudy a další věci. Někteří kováři vyráběli také podkovy pro koně. Takový kováři museli získat titul „Podkováři“. Ve středověku nebyli kováři pouze kováři a podkováři, ale také zubaři, takže když vás ve středověku bolel zub, věděli jste za kým jít…

Předposlední téma, o kterém jsme se bavili bylo „Bednářství a bečvářství“. Bednáři a bečváři pracovali se dřevem. Zatímco bednáři vyráběli ve středověku spíše menší užitkové nádoby zejména necky, škopky, putny nebo díže, tak bečváři vyráběli především velké kádě, sudy a bečky pro kvašení a zrání piva. Poslední z devíti „Zapomenutých řemesel“ jsou „Cechy“.

Cechy bylo sdružení nebo spolek řemeslníků stejné či podobné profese a řemesla. Jednalo se o organizace, v nichž členství bylo povinné, jinak řemeslníkovi či živnostníkovi nebylo povoleno dané povolání vykonávat. Představitelé cechovních organizací dohlíželi na kvalitu výrobků svých členů a na jejich chování a měli pravomoc je za přestupky trestat. Cechy zajišťovali také výuku mladých zájemců o práci v příslušném oboru. Zajímavost: Ten, kdo vykonal zkoušku a získal oprávnění k samostatnému vykonávání řemesla se nazýval „Mistr“……

Tomu, kdo pomáhal v dílně a učil se řemeslu se říkalo „Učeň“…… Ten, kdo byl vyučený a pracoval často v jiném městě nebo zemi, aby získal zkušenosti se říkalo „Tovaryš“…… Zajímavost: Cechmistr byl vedoucí cechu. Cechovní ferule byl erb, nebo znak pro příslušní cech.

Jakmile jsme vrátili destičky, na kterých jsme psali správné odpovědi, tak jsme se seřadili venku před dřevěnými dveřmi a pomalu jsme my vepředu odcházeli, načež jsme potom ještě dostali vynadáno, proč tak spěcháme… No, šli jsme Palovou ulicí, přešli jsme pár mostů a byli u pivovaru Pilsner Urquell. Čekali jsme zhruba 10 minut do 12:00 a když nám velitel (Jitka) dal povolení, tak jsme prošli pod masivní a krásnou bránou Plzeňského Prazdroje. Když jsme prošli okolo vrátnice, kde nás kontrolovala ochranka, tak jsme všichni slušně pozdravili, ale přece jsme dostali vynadáno, proč přece nezdravíme…

Protože pršelo a byla zima, tak jsme rychle utíkali do budovy s nápisem „Beer World“ neboli „Svět piva“. Čekali jsme zhruba 10 minut, než se odbaví skupina Vietnamců, kteří se dostavily před námi (při volném čase byla možnost návštěva WC (kterou okusila pouze Věrka Nováčková) a také prohlídka krásných voskových figurín a umělého hostince). Když se Vietnamci odbavily, tak jsme usedli na lavičky a sledovali krátký film, o tom jak vzniknul Plzeňský Prazdroj. Poté jsme nasedli na autobus, který nás svezl cca 500 metrů do nejmodernější tovární haly na pivo v Evropě. U této tovární haly jsme vystoupili a šli jsme dovnitř, kde jsme dostali malou přednášku od naší průvodkyně paní Dagmar a poté jsme si již šli celou halu prohlédnout. Tato hala stojí teprve od listopadu 2005, takže je ještě pořád v záběhu a je neustále kontrolovaná a štelovaná německými vědci, odkud také tento stroj pochází. Když jsme toho viděli dost, tak jsme se zase otočili a šli k autobusu, která nás zavezl zase na původní místo. Dále jsme se šli kouknout na velkou ceduli a tam bylo popsáno a přehledně znázorněno a namalováno, jak se vyrábí pivo (tato prohlídka byla s odborným komentářem paní průvodkyně). Ta nám řekla, jak dlouho pivo kvasí, co je to ležák a samé nezbytné informace o tomto procesu. Dále jsme se šli kouknout do ohromných měděných tanků, ve kterých bylo uschováno pivo.

Poté jsme sešli s paní průvodkyní dolů, do prazdrojských sklepů, kde jsme viděli další krátký film, a poté opravdové dřevěné kádě a sudy, kde se pivo kvasilo a kde bylo skladováno. Když jsme se procházeli mezi velkými sudy (jeden měl 550 tun), tak jsem dostal strach, aby se to na nás nezřítilo, ale paní průvodkyně, mě uklidnila, že jsou tyto sudy a bečky dobře zajištěny. Když jsme procházeli mezi sudy, tak tam byla jedna věc, na kterou se Charlie (Karel Nováček) a Viky těšili už od začátku – ochutnávka piva.

Poté jsme pokračovali dál a paní průvodkyně nám ukázala, kde až byla povodeň ve sklepení Prazdroje. No a tímto se naše prohlídka blížila ke konci, neboť nás paní průvodkyně doprovodila zpátky do „Beer World“ a my se pomalu uchylovali k východu.

Kuba Brabec